REPORT: Global Chill-out Festival VI.: Etnica @ Brno, Czech republic (2014)
Po vydařeném loňském ročníku Global Chill-Out Festivalu, který se skryl pod označení „Ekologikum„, se nám letos naskytla možnost, navštívit šesté pokračování tohoto úžasného festivalového projektu, tentokrát nesoucí název Etnica. Festival se uskutečnil jako loni v areálu kempu Malá Austrálie, který se nachází na okraji centra brněnské metropole, nedaleko místního velodromu. Zadní část areálu, kde se nachází srdce festivalu, je obehnána přírodou a zvuky řeky Svratky. Festival se opět konal v rozmezí tří dnů, a to od pátku do neděle.
Náš příjezd do cíle, doprovázela přibližně patnáctá hodina pátečního odpoledne. Organizátoři festivalu dolaďovali ještě zbytek příprav a my hledali vhodné místo pro postavení stanu, který se nám podařilo umístit, na rozdíl od loňského ročníku do stínu po stromy (ach ta příjemná, vedrem nerušená rána). Po „ubytování“ následovala obchůzka areálu, který se na první pohled jevil v jiném rozpoložení, než tomu bylo loni. Main stage se nacházela na stejném místě. Bary, čajovna, stánky a stany se zdravým jídlem a pitím a další nové obchůdky, například s oblečením, byli pro změnu umístěny v dolní části festivalu. Nechyběl ani stánek brněnské společnosti Rebio, nabízející vegetariánskou a veganskou kuchyni. Po stránce jídla, mě však nejvíce překvapila mobilní pec z kamenů, dřeva a cihel, ve které se rodily vynikající pizzy. Výborné pokrmy také nabízela kočovná čajovna „Zeměsmír„. Pro pivaře to však byly někdy krušné chvíle. Nabízená Polička 11°, přímo festivalem, mě osobně moc nenadchla. V areálu se však nachází hospoda, která po většinu doby trvání festivalu točila brněnské staré pivo. Pokud zůstaneme ještě u konzumace nápojů, organizátoři skvěle zvolili systém vratných, bytelných kelímků s příjemným úchytem do ruky (ano, jeden jsem si nechal na památku). Vedle stravování byly součástí festivalu jako loni i odborné vzdělávací workshopy, týkající se tradičních kultur, hudebních nástrojů, tanců, symbolik, jídla a zdravého životního stylu. Jako čistě hudební konzument tohoto festivalu jsem však žádnou přednášku, stejně jako loni nenavštívil, buďto z důvodu hudební vytíženosti, jiných aktivit či nezaujetí v dané nabídce seminářů. I když obsahově nemůžu soudit, loňský ročník mi na workshopy přišel bohatější, jak počtem, tak jejich jednotlivou vizuální návštěvností.
Po hudební stránce byli všichni umělci lákadlem. Nicméně pokud bych měl letos nějaké hudebníky vytyčit, nejvíce jsem se těšil na francouzského čaroděje Suduaya a rakušana Nena Neno. Páteční program začínal příjemně pozvolna, až jsme si k večeru říkali, že by bylo potřeba ty utahané rytmy trochu rozvolnit. Mě však společně s tím pohltil i spánkový deficit z předchozích dní a odebral jsem se okolo jedné ráno spát. Až k pozdnímu ránu jsem ze stanu slyšel psychedelické progressivní vlny a přišel tak o Suduayau a jeho progressivní set. Druhý den se nesl převážně v duchu psychedelického downtempa a hlavním lákadlem bylo bezesporu psychillové vystoupení Suduayi. Velkým překvapením pro mě mimo jiné bylo vystoupení Vlada (SK), českého Dj Rachetika. Sobotu od rána do večera až do ranních hodin neděle, považuji nejen hudebně za mimořádně vydařenou. Jediné co bych hudebně festivalu vytkl, byla někdy až dlouhá nosound pauza mezi jednotlivými vystupujícími, například při přípravě techniky a ladění nástrojů. V neděli jsme se probudili do slunečného počasí, avšak deprese z končícího festivalu se začala dostavovat. Na rozdíl od loňského ročníku jsme se rozhodli vyčkat až do samotného konce festivalového programu, a vyplatilo se. O poslední elektronický sound se postaral Richard Biro aka Sunpire aka Uanta (Aether Project) z Rumunska, který zahrál přesně podle mého gusta, obohatil mě novými tracky a nezapomněl ani na finální emotional touch. Doslova třešnička na dortu!
Šestý ročník Global Chill-Out festivalu hodnotím, stejně jako loňské Ekologikum za velice povedený! Velké díky patří organizátorům, umělcům, návštěvníkům, zkrátka všem zúčastněným, kteří vytvořili takové prostředí, na které se člověk po roce nedočkavě těší a které ho nabíjí neskutečnou energií. Na závěr přikládám report od Summer.
John Kitts, 8.7.2014